Tak a ještě se s vámi musím podělit o pár drobných poznatků z mé práce . V Hospicu pracuji už přes rok , za dobu mého působení na tomto místě , již zemřela spousta našich pacientů , nebudu zde citovat tiskové zprávy kolik jich přesně bylo , ale bylo jich prostě hodně a každý se do každého z nás nějakým způsobem zapsal , je to zvláštní , jak měníte postoje , přístup , náhled na věci a na lidi .
Můžu říct mluvím sama za sebe ,ale myslím , že i za všechny mé kolegyně , že každý člověk , který prošel naším zařízením ve mně zanechal stopu a i když spoustě z nich jsem přála ,ten spásný odchod , stejně bylo těžké se s nimi rozloučit a koukat se na pozůstalé , kteří vždy věděli do čeho jdou , že to není na dlouho a přesto je smrt blízkého , tak moc zasáhla .
Hodně často se zamýšlím nad svým životem , nad těmi mými ,co mě již opustili , říkám si zda se s nimi někdy ještě uvidím , já vím spousta skeptiků mi řekne , že nikoli , já to nevím , ale doufám , doufám , tak moc , že to utrpení , které podstupuje tolik lidí ve svém životě má smysl , že přijde den a já je potkám a uvidím , že jsou šťastní !!
Mno , ale zpět k mé práci , musím se přiznat , že jsem šťastná , že jsem tuto práci našla a že jí můžu dělat s týmem opravdu úžasných lidí , jistě nejsou všichni stejní , ale většina z nich je skoro dokonalá ;-) a i přes různé drobné rozbroje z vedením a malé hádky mezi námi , vždy jsou ti naši svěřenci na prvním místě !!!
Dnes tady vážně jen plácám , jen tak si píšu co mi běží hlavou , když myslím na práci a tak moc bych se s vámi chtěla podělit o své pocity , nedokážu je vlastně ani správně popsat , asi je to opravdu nepřenosná zkušenost , ale jedno vím , chci být se svými blízkými a užívat si každý den , každý okamžik štěstí i toho méňe povedeného , protože dokud budu s nimi , je vlastně každý okamžik úžasný a vy prosím taky , zahoďte své křivdy a svou hrdost , zkuste si úžívat každý den , přehlížejte nedostatky svých rodičů a partnerových rodičů a žijte jako rodiny pohromadě a pospolu , nikdy nevíte , kde na vás co čeká , ať poté nemusíte sedět a říkat si , já jim nestačila říct.......... Věřte mi nakonec i ten kterého jste za života zrovna nemuseli , vám po své smrti bude chybět .
Můžu říct mluvím sama za sebe ,ale myslím , že i za všechny mé kolegyně , že každý člověk , který prošel naším zařízením ve mně zanechal stopu a i když spoustě z nich jsem přála ,ten spásný odchod , stejně bylo těžké se s nimi rozloučit a koukat se na pozůstalé , kteří vždy věděli do čeho jdou , že to není na dlouho a přesto je smrt blízkého , tak moc zasáhla .
Hodně často se zamýšlím nad svým životem , nad těmi mými ,co mě již opustili , říkám si zda se s nimi někdy ještě uvidím , já vím spousta skeptiků mi řekne , že nikoli , já to nevím , ale doufám , doufám , tak moc , že to utrpení , které podstupuje tolik lidí ve svém životě má smysl , že přijde den a já je potkám a uvidím , že jsou šťastní !!
Mno , ale zpět k mé práci , musím se přiznat , že jsem šťastná , že jsem tuto práci našla a že jí můžu dělat s týmem opravdu úžasných lidí , jistě nejsou všichni stejní , ale většina z nich je skoro dokonalá ;-) a i přes různé drobné rozbroje z vedením a malé hádky mezi námi , vždy jsou ti naši svěřenci na prvním místě !!!
Dnes tady vážně jen plácám , jen tak si píšu co mi běží hlavou , když myslím na práci a tak moc bych se s vámi chtěla podělit o své pocity , nedokážu je vlastně ani správně popsat , asi je to opravdu nepřenosná zkušenost , ale jedno vím , chci být se svými blízkými a užívat si každý den , každý okamžik štěstí i toho méňe povedeného , protože dokud budu s nimi , je vlastně každý okamžik úžasný a vy prosím taky , zahoďte své křivdy a svou hrdost , zkuste si úžívat každý den , přehlížejte nedostatky svých rodičů a partnerových rodičů a žijte jako rodiny pohromadě a pospolu , nikdy nevíte , kde na vás co čeká , ať poté nemusíte sedět a říkat si , já jim nestačila říct.......... Věřte mi nakonec i ten kterého jste za života zrovna nemuseli , vám po své smrti bude chybět .
